Zaměřeno na bobtaily

 

Pokaždé, když vyrazíme na EURO-SHOW, neopomeneme navštívit i seminář, který se koná vždy v sobotu a týká se více či méně chovu „našich miláčků“. Někdy se zhoupne jen v přátelské povykládání, ale i to je pro nás zajímavé. Rok od roku se nás schází více a více. Letošní návštěvu odhadujeme na cca 80 - 100 chovatelů nebo příznivců bobíků ze všech koutů světa.

Letošní seminář byl trochu jiný. Jeho název zněl „Zaměřeno na bobtaily….“. Celému semináři předcházela internetová anketa, kterou byli všichni účastníci EURO-SHOW dopředu osloveni. Dotazník obsahoval 13 otázek, na které jsme i my dle našeho nejlepšího přesvědčení odpověděli. Na seminář jsme proto dorazili osloveni tématem, které se dalo vytušit z dotazníku. Také nás lákala jména přednášejících: Birgitte Schjoth, Ray Owen (oba měli příležitost posuzovat naši klubovou výstavu ve Valticích) a Eef ter Mors, jeden z prapůvodců myšlenky na organizování Euro Show. Pravda, byli jsme i vybaveni tužkou a blokem, abychom si vše zapsali a možná i nakonec přepracovali do nějakého článečku, ale nic takového nebylo možné. Téma letošního semináře bylo natolik závažné a zajímavé, že nebyl čas udělat si jedinou poznámku. Nakonec jsme odešli s lehce provinilým výrazem, že žádný článek nebude.

K našemu velkému překvapení celý záznam semináře od jeho autorů vyšel v polovině prosince v německém časopise „Old English Sheepdog – an international Magazine for all Bobtail Fans“. Celý jsme ho proto pro vás přeložili. Jen je škoda, že se na žádný papír nedá vylíčit, jaká panovala atmosféra, a že pravděpodobně nikdo nedokáže na papír zachytit všechny námitky, připomínky a poznatky, které na tomto přibližně čtyři hodiny trvajícím semináři zazněly.

Čtěte ho prosím bedlivě. Máte-li náměty, návrhy nebo připomínky, obraťte se prosím na nás!

 

 

 

 

 

 

XXII. EURO-OES-SHOW byla ve dnech 30. a 31. května 2009 pořádána belgickým klubem chovatelů bobtailů (BOESC). Jak je obvyklé, byl pořádán i seminář. Název semináře zněl: „Zaměřeno na bobtaily…“ a vedl ho Eef ter Mors, člen Euro OES Show Committee. Dalšími řečníky na semináři byli: Birgitte Schjoth a Ray Owen.

 

Semináři předcházela celosvětová anketa mezi příznivci, chovateli a posuzovateli bobtailů. Otázky zněly takto:

Obrovské rozdíly se vyskytly v odpovědích rozhodčích a chovatelů nebo fandů. Chovatelé nebo fandové jednoznačně vybrali zdraví, spokojenost a charakter jako nejdůležitější hledisko chovu. Rozhodčí častěji jako priority volili fyzickou kondici a typ.

To se může zprvu zdát divné, ale je v tom dobrá logika. Chovatelé jsou zodpovědní za kvalitu chovu a v prvé řadě je to především zdraví a charakter. Pochopitelně, každý chovatel se snaží vyprodukovat bobtaila co nejtypičtějšího a s touto myšlenkou řídí svůj chov.

Rozhodčí nejsou zodpovědní za posuzování zdraví a charakteru zvířete. Jsou zodpovědní za posuzování psů přihlášených na výstavu s ohledem na chovatelský standard plemene. Z toho důvodu není divné, že jako důležitá hlediska volili celkový vzhled a typ. Rozhodčí jsou také velmi často chovatelé, také milují plemeno a z toho důvodu uváděli, že neméně důležité je zdraví i charakter.

Samozřejmě i některé zdravotní problémy mohou být rozhodčím při posuzování na výstavě zjištěny: odchylky skusu, vychlípení nebo vchlípení očního víčka, kulhání při pohybu. Také mohou posoudit atypické chování jako agrese, extrémní plachost a bázeň. Protože všechny tyto důvody jsou velmi důležité, musí být rozhodčí v těchto případech velmi přísní.

 

Více než 95 % odpovědí znělo NE. Velmi jasná výzva pro všechny rozhodčí, aby se tak začali chovat!

 

Velké množství odpovědí znělo zuby, srst a kravský postoj. V menší míře byly uvedeny hloubka hrudníku, pigmentace a barva očí.

 

Odpověď je jasná, více než 95 % odpovědí znělo NE.

 

Více než 90 % odpovědí znělo, že by měli rozhodčí tyto praktiky trestat!

-          udělit známku „výborný“, ale nepřiznat titul

-          neudělit známku „výborný“

-          diskvalifikovat

Pouze 8 % odpovědí znělo – ignorovat.

Kdo je zodpovědný za stříhání psů? Samozřejmě vystavovatelé. Oni to dělají. Další otázka je: „Kdo zastaví vystavovatele, když nechtějí přestat sami?“ Odpověď je prostá: „Jen rozhodčí mohou zastavit stříhání!“ Rozhodčí je povinen posuzovat podle standardu a ten je velmi jasný: „Přirozené kontury nesmí být uměle měněny stříháním nůžkami ani sestřihováním.“ Je to velmi neatraktivní část rozhodování, když má být velmi krásný pes potrestán za špatné chování vystavovatele, ale když velká část příznivců plemene řekne, aby přehnané stříhání bylo zastaveno, mělo by to být velkým popudem pro rozhodčí, něco proti tomu udělat.

 

40 % odpovědí: v souladu s pravidly FCI

40 % odpovědí: v souladu s pravidly anglického Kennel Clubu

20 % odpovědí: ignorovat ocas

Pro mnoho lidí je ocas velký problém. Pro větší část světa zákaz kupírovaní ocasů (ještě) neexistuje a bobtailí fandové o tomto nechtějí hovořit. Také o tom nechtějí přemýšlet.

V další velké části světa je zákaz kupírování ocasů těžký problém pro chovatele, se kterým se musí vyrovnat. Vládami vyhlášené zákazy jsou nadřízeny pravidlům klubů a chovatelských organizací a v takových zemích si chovatelé nejsou jisti, jakým způsobem pokračovat v chovu.

Jestli to necháme plavat nyní, budeme mít v blízké budoucnosti všechny druhy ocasů a jejich držení. Samozřejmě, že jsme schopní formulovat, jaký je nejlepší ocas podle nás. V tuto chvíli mnoho zodpovědných lidí se od problému odvrací. „Přirozeně nesen“ je jen prázdná fráze, protože nikdo neví, co přirozené je. Měli bychom si zformulovat, co si přejeme v budoucnosti. V současnosti bychom samozřejmě měli dát chovatelům čas pro učinění příslušného rozhodnutí.

 

Tato otázka byla ve velké míře špatně pochopena. Většina odpovědí uváděla minimální věk pro fenu a její první zabřeznutí. Otázka zněla maximální věk pro první zabřeznutí feny.

-          minimální věk byl uveden 24 měsíců.

-          maximální věk pro první zabřeznutí feny mnoho lidí uvedlo 60 měsíců.

 

30 % odpovědí znělo 84 měsíců, 30 % uvedlo 96 měsíců. Jen velmi málo odpovědí uvedlo ještě vyšší věk.

 

40% vybralo 3 vrhy

30 % vybralo 4 vrhy

20 % vybralo 5 vrhů

10 % vybralo více nebo méně.

 

98% odpovědělo ANO

2 % odpověděla NE.

 

Odpověď ANO zazněla ve více než 90 % odpovědí.

 

80 % odpovědělo ANO.

 

Více než 90 % odpovědělo ANO.

                                                                                  Možná vy?

Ray Owen, chovatelská stanice Amblegait, Anglie

 

Rozhodčí je v mnoha případech člověk, působící jindy nebo současně jako majitel, chovatel, člen výboru, vystavovatel nebo vedoucí kruhu. Často je zapojen do chovatelské činnosti, obvykle má výborové povinnosti a s plemenem je spojen hlubokou láskou. Samozřejmě má odpovědnost za dlouhodobé a uspokojivé výsledky v chovu a touhu, aby plemeno vzkvétalo.

 

Jak jej vidíme - stejně jako rozhodčího při fotbalovém utkání, po závěrečném hvizdu, když náš tým nevyhrál, jako osobu, kterou často nenávidíme – osobu, která nám tlumočí pravidla hry.

 

Pravidla fotbalu jsou uvedena ve velmi silné knize, pravidla kriketu jsou také uvedena ve velmi silné knize, pravidla golfu jsou také uvedena ve velmi silné knize, pravidla Kennel Clubu jsou také uvedena ve velmi silné knize, zatím co pravidla plemene bobtail jsou uvedena na 56 řádcích standardu. Právě držím „standard plemene“ – tento malý kousek papíru – návod na výrobu perfektního exempláře; kolik z nás vychovalo perfektního bobtaila – já ho nikdy neviděl a to jsem za 40 let hledání, procestoval celý svět.

 

Odpověď leží ve výkladu těchto několika slov, ve znalostech, které člověk získal chovem psů, které vlastnil, sledováním výstavního kruhu, četbou knih, rozhovory s dalšími chovateli, majiteli a rozhodčími. Všichni máme v naší mysli vlastní obrázek perfektního psa, ale když přijde den posouzení, mají stejný obrázek ve své mysli rozhodčí? Ti mají samozřejmě ku pomoci i měřítko bodů. Ve standardu plemene bobtail, který byl vytvořen nově založeným Klubem chovatelů bobtailů v roce 1888, jsou váha, důraz nebo důležitost příslušných bodů hodnoceny procenty, tak aby pomohly chovateli, majiteli nebo rozhodčímu posoudit rovnováhu v dosažení perfektního jedince.

 

V dnešní úvodní poznámce na začátku semináře vám Eef ter Mors sdělil poznatky, vyplývající z odpovědí na dotazník, obsahující řadu důležitých otázek, který vyplnilo více než sto „bobtailářů“. Jestliže chcete tento průzkum zhlédnout, jděte na jeho web stránky.

 

Výsledky dotazníku obsahovaly některé zajímavé body. Vyplnil jsem jej a uvedl jsem jako moji hlavní prioritu TYP. Typ pro mne znamená typický. Typický v mé představě. Především to musí být typický bobtail. Typ definuje plemeno a rasu. Jistě že zdraví je velmi důležité, stejně jako další body na seznamu, takže potřebuji typického a zdravého bobtaila, aby vyhrál v mém hodnocení. Zdravého na těle i na duchu, což zahrnuje i temperament.

 

Samozřejmě všechny tyto body jsou rozhodčímu zřejmé, ale „zdraví“ je v prvé řadě v rukách chovatelů a následně majitelů. Asi je i nějaká malá zodpovědnost na členech výboru, kteří dělají pravidla chovu. Ale není to v první řadě zodpovědnost rozhodčího. Nemůžete očekávat, že rozhodčí bude tři minuty veterinář. Tři minuty jsou krátký čas na hodnocení jemnějších bodů u psa, zdravotní prohlídka zabere hodiny, a je nebezpečné pro rozhodčího vyřadit na výstavě psa ze zdravotních důvodů, pokud není pes zjevně nemocný.

 

Samozřejmě je tu ocas – jak se k němu má stavět rozhodčí? Na otázku v dotazníku jsem odpověděl upřímně – ignoruji ho. Před pár lety jsme měli seminář na této výstavě a shodli jsme se, že bude trvat 20 let, než se chovatelské programy usadí a vytvoří definici nesení ocasu, na kterou bychom mohli spolehnout a akceptovat ji. Někteří ocas akceptují, jiní nikdy nebudou. Rozhodl jsem se jej ignorovat, protože různé chovatelské standardy uvádějí různé věci a dokonce anglický Kennel Club nakonec popřel sám sebe termínem „přirozeně nesen“, což znamená, že umožňuje akceptovat téměř cokoliv.

 

Anglický Kennel Club zažil loni velký otřes po odvysílání sledovaného televizního pořadu Panorama, který se v rámci prestižní série investigativní žurnalistiky zabýval různými plemeny pyšnícími se přešlechtěnými vlastnostmi. Poukázal na Buldoky, Cavalier King Charlese, Basety a měl za důsledek okamžitou revizi standardů ze strany Kennel Clubu, s cílem vypustit jakékoliv formulace, které by ospravedlňovaly přehánění ve šlechtění.

Všechny chovatelské standardy určované britským Kennel Clubem jsou od června 2009 předmětem revize. Někteří z nás napsali Kennel Clubu a vyjádřili své naděje, že změny týkající se našeho standardu budou minimální, vzhledem k tomu, že typ zůstává stejný již od roku 1888.

 

Takže sousloví „bohatá srst“ bude ze standardu vypuštěno. Doufám, že někteří vystavovatelé si to nevyloží jako svobodu pro stříhání a sestřihování. Těžký kožich, který naše plemeno nosí, je dobrou výzvou pro rozhodčí, kteří musí použít ruce a prohmatat psa a své oči použít jako potvrzení, pro to, co ruce cítily. Mnoho vystavovatelů je skvělých v prezentaci psa a dovedou dát psu super kontury, ale je na rozhodčím, aby poznal, jestli cítí korektní kostru a skvělá linie na bedrech je skutečná a ne jen manipulace se srstí. To samé platí o úhlení zadní části, kolenech a hleznech, vše může být učesáno do správného formátu, ale kolik rozhodčích ohýbá záda, a sehne se, aby se přesvědčili sami prozkoumáním anatomie psa důkladným prohmatáním. Jako zapálený zájemce o historii plemene jsem vypozoroval, že osrstění je dnes jemnější a delší, krky kratší a celková velikost je o něco menší. Za situace, kdy počet vystavovatelů klesá a genetická základna se zmenšuje, musíme podporovat chovatele a vystavovatele naprosto upřímně a se vší integritou, dávat  pozitivní posudky a komunikovat s nimi, aby si výstavní den užili a přijeli na další výstavy.

 

Když jsem hrával fotbal a když se dnes dívám na fotbalový zápas v televizi, cením si těch sudí, kteří cosi zašeptají do ucha hráče namísto vytažení žluté karty, jako varování anebo snad, Bože chraň, namísto vytažení karty červené a vykázání hráče ze hřiště. Raději bych používal červenou kartu jako kartu vítěznou. Čas nám vypršel – je odpískáno.

K těm, kteří si toto čtou až dodatečně po semináři - diskutovalo se o mnohém, bylo vysloveno mnoho názorů a zaznělo mnoho zajímavých podnětů. Během semináře i po něm proběhla zajímavá a seriózní debata. 

 

Birgitte Schjoth, chovatelská stanice Danish Delight, Denmark

Mnoho z nás protože má soutěživého ducha, jen několik málo, protože rádi vítězí, docela dost z nás, protože máme rádi tuto párty, stále méně a méně těch, kteří mají rádi pomluvy, ale skoro všichni, protože se rádi všichni potkáme, někteří (ale mělo by jich být více) chtějí vidět, kam chov směřuje, ale všichni jsme tu proto, že milujeme toto báječné plemeno – bobtaily! 

Ocasy mění celkový vzhled psů a částečně i jejich pohyb, také můžeme vidět, že stále více a více rozhodčích (a vystavovatelů) preferují co nejrychlejší klus. Je to skutečně typické pro toto plemeno? Přečtěte si standard – zeptejte se sami sebe.

Konstrukce těla psů se mění. Nedostatečné osvalení psů není v dnešních dnech nic výjimečného. Proč? Jsou snad majitelé líní, nebo se snad bojí, že ztratí jejich psi svůj skvělý výstavní kožich, když jim dovolí volně běhat?

Srst není tím, čím byla – zamyslete se sami. Nestaráme se už nadále dost o správnou kvalitu a barvu srsti, nebo nejsme schopni brát tyto kvality v úvahu, protože existuje tolik jiných věcí, na které musíme dávat pozor, třeba zdraví nebo osvalení?

Správné horní linie a ramena jakoby mizí. Nebyli jsme natolik moudří, abychom mladé chovatele učili, jak důležité jsou pro plemeno? Dnes dokonce můžete slyšet od chovatelů nebo rozhodčích, že „tento pes má výborná ramena“ – i když tomu tak není. Naneštěstí se to samé děje i u většiny jiných plemen.

 

 

Chovatelé musí být připraveni daleko víc spolupracovat, s cílem zachovat toto báječné plemeno.

Pomlouvání je z módy a absolutně nikam nevede.

Otevřeně komunikovat o všech problémech, s nimiž se člověk může setkat, je jediná cesta, která vede dopředu, ke zdokonalení plemene.

Musíme zpětně zkoumat všechny již vyskytnuvší se zdravotní problémy – pro světlejší budoucnost plemene!

Máme zatím plemeno s několika málo problémy, ale nemusí být tak zdravé v budoucnosti, jestliže nebudeme opatrní, nebudeme pracovat společně, nebudeme pomáhat jeden druhému – a samozřejmě bobtailům.

 

Chovatelé musí být vzdělaní. Náš společný zájem to vyžaduje.

Nikdo z nás nepoužije v chovu zvíře, které je těžce postižené dysplazií kyčelních kloubů, oční vadou, hluché nebo slepé – ale co takové nemoci, které neumíme změřit?

Genové testy se zdokonalují a mohou se začít bezpečně používat.

Příbuzenská plemenitba, především velmi blízká nebo plemenitba jedním psem není nadále akceptovatelná. Tyto metody byly při plemenitbě široce používány po mnoho let, a důsledkem toho se nyní objevuje více a více problémů.

Možná prozatím ne tolik v našem chovu, ale musíme být opatrní.

Genová rozmanitost bude v budoucnosti velmi důležitá pro jakékoliv plemeno.

 

Eef ter Mors, chovatelská stanice Vigliat´s, Nizozemí

 

            V posledních sto letech se svět změnil rychleji než kdykoliv předtím. Doprava, komunikace, věda atd. Existují doposud nevídané komunikační možnosti. Členové klubových výborů by mohli s touto dnešní technologií pracovat více, než doposud. Dnešní chovatelé mezi sebou používají psy z celého světa. Posíláme a dostáváme sperma z druhé strany zeměkoule.

            Již neexistuje anglický a americký typ bobtaila. Jsou smíchány. To sebou přináší větší zodpovědnost pro členy klubových výborů.

            Členové výboru se vždy dívali jen dva kroky dopředu. V tomto globálním světě se již nemohou starat jen o svůj vlastní klub. Zodpovědnost za chov jde za hranice jednoho klubu a země. My, milovníci plemene, určujeme budoucnost našeho chovu. Svět je malý. Všichni máme rádio, televizi, telefon, internet. Každý známe téměř každý kout světa. S naším mobilním telefonem máme tento svět v našich rukou. Jestliže umíte počítat do deseti, můžete zavolat kamkoliv na světě.

 

Není již čas mít jednotný standard plemene pro celý svět? Nepřemýšlejme o problémech, které pramení z plnění tohoto úkolu, jen věřme ve výsledek. Všichni milujeme stejné plemeno a konec konců, my jsme svět bobtailů. Možná to bude trvat pár let, ale když budeme chtít, dokážeme to! Jednoho dne budeme mít jeden standard. Proč ne naše generace? Jestli budeme čekat dalších 50 let, většina z nás bude mrtvá a budoucí generace přijde s tím samým závěrem, že bude skvělé pro chov mít jeden obecný standard. Také lidé ze zemí, kde ještě neplatí zákaz kupírování zvířat, by měli začít přemýšlet o správném popisu, jak má ocas vypadat. To je naše povinnost spolupráce. Pojďme si navzájem pomáhat.

Je nejvyšší čas, aby se členové výborů z jednotlivých klubů bobtailů začali více kontaktovat navzájem. Můžeme se od sebe navzájem mnoho naučit. Problém jednoho klubu mohl již být řešen v jiném klubu. Zeptejte se jeden druhého: Jak jste řešili toto? Jak jste dokázali tohle? Pomůže nám to. Většinou je to jen otázka stisknutí jednoho tlačítka.

Pojďme pomocí světového dotazníku, zaslaného specialistům na plemeno, každých pět let posbírat informace o aktuálních problémech v chovu. Možná je to dobrá myšlenka pro chovatelskou unii v zemi původu našeho plemene převzít tuto iniciativu! Rok 2010 je pěkný rok začít s něčím takovým. Každý milovník plemene se na to bude těšit!

 

Je nejvyšší čas, abychom měli stejný systém hodnocení dysplazie kyčelních kloubů na celém světě. Neříkejte, že to není možné. Pakliže chceme, dokážeme to. Napište na unie odpovědným osobám. My, milovníci bobtailů si to přejeme! A věřte mi, máme opravdu velkou šanci, protože chovatelé jiných plemen si to přejí také.

 

Většina národních klubů má odlišná pravidla pro chov. Pojďme pracovat na tom, aby se to změnilo.

Prozatím nejsou žádná mezistátně jednotná pravidla pro povinné vyšetření zvířat na závažné choroby. Proč ne? Dnes šíření nemocí hranice států nezastaví. Máme možnost to změnit, proč to neudělat?

Existuje opravdu mnoho možností. Potřebujeme otevřenou světovou databázi pro DKK, oční vady atd. Každý chovatel by měl mít možnost, vidět všechny výsledky zdravotních vyšetření kdekoliv na světě. Nečekejme dalších 50 let, až to udělá jiná generace. Dejme se do toho!.

 

-          Svět je o moc menší. Druhý konec světa je za dveřmi!

-          Komunikace s celým světem již není problém

-          Potřebujeme jednotný standard plemene. Zahajme jednání!

-          Světový dotazník každých pět let

-          Výsledky zdravotních vyšetření se stejným hodnocením

-          Povinná vyšetření pro závažné onemocnění

-          Otevřené informační zdroje zdravotních výsledků pro každého chovatele

 

Možná ne teď, ještě ne, ale možná zítra. Zvykněme si na myšlenku, že bychom měli my, milovníci bobtailů, spolupracovat na celém světě více než nyní.

Nejsem Obama, ale věřte mi, JESTLIŽE CHCEME, TAK….?                                                                                                                                                  Děkuji