V poslední době jsem zaregistrovala značný nárůst chovu psů, a to nejen bobtailů, bez průkazu původu a jako dlouholetá chovatelka a poradkyně chovu bych to nerada nechala bez povšimnutí. Mnozí noví majitelé pejska netuší při koupi jedince bez průkazu původu, jaká rizika na sebe berou, a dovolte mi tedy, abych se s vámi podělila o své názory, zkušenosti a objasnila dva způsoby chovu psů.
Standard každého plemene popisuje ideálního jedince a vymezuje drobné odchylky a i vážné vady exteriéru, které jedince z dalšího chovu případně eliminují. Jedná se například o to jaké má jedinec zuby, srst, pohyb, stavbu těla atd., ale velmi důležité je i sledování povahových rysů, které standard rovněž vymezuje. Jako odborníci vystupují v jednotlivých klubech v této věci tzv. poradci chovu. To jsou členskou základnou volení lidé, kteří mají s konkrétním plemenem letité zkušenosti a většinou sami dané plemeno odchovávají. Oni jsou i ti, kteří mohou doporučovat jednotlivá spojení rodičovských párů a kteří doporučují k uchovnění mladé jedince. Sledují vývoj chovů v zahraničí, jezdí po výstavách. Svojí prací společně s ostatními členy klubu usilují o celkový vzestup chovu. Jsou nápomocni radou začínajícím chovatelům a majitelům. V neposlední řadě, a to je velmi důležité zmínit, hlídají chov i po zdravotní stránce plemene. Chovatelské kluby jsou garanty plemene a mají své programy ve sledování dědičných chorob a vyhodnocováním a sledováním potenciálních chovných jedinců eliminují jejich výskyt. Jedná se například o dysplazii kyčelních kloubů, dysplazii loktů, vyšetření očního pozadí atd. Jednotlivá plemena mají svá specifika a nelze je jmenovat všechny.
Budeme-li se držet faktu že zvířata se nepěstují, ale chovají (navzdory Suchého "kluci a děvčata, pěstujte koťata"), pak zjistíme, že máme i chovatele jiné. Nic proti důchodcům, kteří vlastní nějakého toho voříška. Kříženci tu byli, jsou a budou, protože příroda je zkrátka mocná čarodějka. Takový pejsek je radostí pro osamělé, může být i dobrým hlídačem.
Útulky jsou jich plné.
Jedna věc mi je však trnem v oku a věřím, že i mnohým z vás. Je to množení neuchovněných psů s průkazem původu, či dokonce psů, kteří už průkaz původu nemají, neboť vzešla z krytí výše zmíněného. Těmto jedincům nebyla dána možnost přispět svou krví do řízeného nebo kontrolovaného chovu, protože nesplňovali jeden či více faktorů exteriérových, povahových nebo zdravotních. Nějak se vymykali standardu, něco u nich nebylo v pořádku. Štěňata po nich a jejich další potomci by se odchylovali od původního plemene nebo by mohli nést zdravotní problémy. Jejich majitelé pak často podléhají pověrám typu - naše fenka musí mít štěňata, aby neměla rakovinu nebo že nám v klubu nepřáli mít štěňátka i když náš pes je tak krásný, eventuelně my "papíry nepotřebujeme" apod. Pak žel dochází k tomu, že se rodí nepřeberné množství psů, kteří svým vzhledem pouze připomínají dotyčné plemeno (někdy i jiné). Často se odchylují od standardem předepsané povahy. Odborník tyto "chovance" pozná ihned, nejedná-li se např. o vadu chrupu, tam by se musel podívat. Štěňata jsou samozřejmě velmi levná! Znáte však rčení "nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci". Vždyť pořizovací cena jedince je jen zlomek toho co vás pak soužití s ním bude v průběhu jeho života stát! Bohužel pro vás, radost z toho může mít jen váš veterinář. Zdravotní rizika a zpravidla vyšší úmrtnost jsou nejsmutnější důvody, proč by se takto psi množit neměli.
Když se nad tím více zamyslíme, tak se navíc svým způsobem jedná i o určité parazitování na chovu "na značce". Na jedné straně je skupina lidí, kteří investují do rozvoje plemene peníze, energii a volný čas. Výsledkem je jeho určitá úroveň . Na straně druhé je snaha o rozmnožování psů, kteří jsou za nabízenou cenu prodejní jen díky přítomnosti těch "originálních" z průkazem původu. Je-li motivem lidí z této druhé skupiny dokonce zisk, jedná se mírně řečeno o podraz.
Kdo si pořídí štěně od množitele bez průkazu původu, nemá nikdy žádné záruky. Ten nedodržuje žádné předpisy, kterými chovatelské kluby a náš nejvyšší orgán Českomoravská kynologická Unie chrání nové majitele štěňat. Nikdy nevíte, jestli je štěně opravdu plemeno, za které ho množitel vydává, zdali to není kříženec. Nikdy nevíte, že datum narození štěněte jak je uvedeno v očkovacím průkazu (pokud ho vlastní) je správné a štěně není mladší a nemělo by být tedy ještě u matky. Nikdy nevíte, zdali štěně nemá nějaké dědičné vady, protože tento množitel nemusí udělat kontrolu vrhu klubem nebo u veterináře a rodičovský pár nevybírá, tak aby je eliminoval v potomstvu. Nikdy nevíte co je to vlastně za štěně, když nemá povinné označení čipem nebo tetováním. Bylo by toho mnoho na další povídání, mnoho nikdy nevíte...???
Snad je důležité ještě vědět, že chovatel štěňat z průkazem původu FCI dává novým majitelům jisté záruky spojené s kontrolovaným odchovem štěňat. Možná by stálo uvést, trochu s nadsázkou, přirovnání dvou zmíněných chovů. Například v ekonomice takovému počínání brání ochrana značky. Zkuste uvést na trh auto, ve kterém budou v motoru chybět dva ventily, jeho lak bude mít fleky a jezdit bude na pneu od čtyř výrobců. No a masku ozdobte kroužkem s třícípou hvězdou a jdete k soudu dřív, než řeknete čivava. To se prostě nesmí! A u nás pejskařů by se to také nemělo!
Řešením pro ty, kteří neměli při výběru štěněte štěstí a chtějí se chovu věnovat, je pokusit se po důstojném dožití svého psa a třeba u jiného chovatele si vybrat znovu. Vezměte si někoho zkušenějšího než jste vy s sebou a po společné poradě s chovatelem věřím,že se svých štěňat dočkáte. A řešení pro Ty, kteří chtějí jen kamaráda určitého plemene? Vždy investujte do koupě štěněte z průkazem původu, i tam se najdou jedinci, kteří nejsou dále vhodní k chovu, jejich cena je nižší, ale záruky mají stejné jako jejich sourozenci z vrhu.
Petra Márová, president BC
