Již mnoho let patříme k lidem, kteří se rozhodli odejít z města do lesa. I díky tomu máme možná víc domácích mazlíčků, než je ve městě obvyklé. Máme osm psů (samozřejmě bobíků), tři kočky, tři papoušky, občas i nějakou myšku (nechtěnou), přes léto zapůjčené do výběhu před chatou dvě vydry říční a od letošního podzimu i jedno vydřátko – Matýska.
Matýsek není vydra říční, ale vydra malá, někdy nazývána i vydra asijská. V dospělosti váží maximálně 5 kg. V zimě musí bydlet v teple, proto se Matýsek stal součástí naší domácnosti. Bydlí ve velké kleci s prolézačkami, ale nejraději ze všeho má rád chvilky, kdy může volně pobíhat po místnostech a objevovat nové prostředí. Jako každé mláďátko je Matýsek roztomilý a hravý, rád rozvazuje tkaničky, „uklízí“ pantofle a okusuje, co se dá. Při pohledu na lahvičku s mlékem piští nadšením. Nebojí se ničeho, ani koček a papouškům šplhá po klecích.
No a co Matýsek a naši bobíci? S těmi si hraje na honěnou, schovávanou a nejraději ze všeho budí ze spaní. No to je radosti, když je tenhle malý tvoreček probudí. A ptáte-li se co na to psi, buďte bez obav, jsou šťastní a Matýskovy výzvy rádi přijímají! Jen my si stále nemůžeme moc zvyknout na představu, že nám jednoho dne zbourají dům nad hlavou. A když už je opravdu hodně unaven, vleze naší nejstarší fence Kátě do kožichu a tvrdě usne.
Klára Hájková