EIC- Syndrom výcvikového kolapsu
Nejčastěji se výcvikový kolaps projeví u mladých psů/fen ve věku mezi pěti měsíci až třemi roky (v průměru ve 14 měsících). Postihuje obvykle jedince zdánlivě zdravé, ve výborné kondici, dobře osvalené, temperamentní a energické. U klidných domácích mazlíčků se nemoc EIC nemusí nikdy objevit, přestože jsou třeba jejími přenašeči a mohou ji tak předat potomkům. (Proto je nutné si při výběru psa počínat opravdu obezřetně a zjistit si co nejvíce informací o chovu a rodičích! Netřeba určitě připomínat, že chovy bez PP znamenají mj. i nepříjemnou skutečnost, že psi nejsou testováni, tudíž se nikdy nedozvíte pravdu o štěněti, a kupujete doslova „zajíce v pytli“)
Prvním příznakem nemoci je houpavá chůze – zadní nohy slábnou a nejsou schopné unést váhu psa. Mnozí postižení psi pokračují v běhu a přitom za sebou táhnou zadní nohy. Pohyb je nekoordinovaný, převážně u zadních končetin, typický je strnulý „dlouhý“ rozkročený krok spojený se svalovou slabostí. U některých psů následuje i slabost předních nohou a někdy dokonce až úplná neschopnost pohybu. U jiných dochází ke ztrátě rovnováhy a možným pádům, částečně když se vzpamatovávají z úplného kolapsu. Většina kolabujících psů zůstává při plném vědomí a čilá, pořád se snaží o běh a pohyb, jen asi čtvrtina postižených psů během záchvatu působí omráčeně a dezorientovaně. Je běžné, že se symptomy zhoršují 3–5 minut po ukončení cvičení.
Postižení psi snášejí lehkou až střední zátěž, ale namáhavější výcvik s větším vzrušením vyvolá slabost a následně kolaps. Postižení psi nejsou strnulí nebo citliví na bolest, po zotavení nekulhají.
Většina psů se vzpamatuje během 5–25 minut Psi nevykazují bolestivost během záchvatu nebo po zotavení.
Bohužel někteří postižení psi během cvičení zahynuli (jsou známy i případy, kdy se pes např. utopil) nebo dokonce při odpočinku těsně po záchvatu kolapsu vyvolaného výcvikem. Ne všechny úhyny způsobené
Je to dědičná nemoc!
Defektní gen, který je na vině kolapsů, byl objeven nedávno a psa je možno nechat na tuto nemoc testovat. Vyšetření provádí laboratoř University of Minnesota (v USA) a v Evropě má exkluzivní licenci německá laboratoř Laboklin (v ČR zajištuje vyšetření Genomia)
Vyšetření lze provést z krevního vzorku nebo stěru z ústní dutiny.
Test určí, zda je pes:
Postižen – nese dvě kopie mutace genu (E/E)
Přenašeč – nese jednu kopii mutace genu (E/N)
Čistý – nenese žádnou zmutovanou kopii (N/N)
Každý pes má dvě kopie stejného genu, jednu od matky a jednu od otce. Mutace genu způsobujícího EIC je děděna autozomálně recesivně, což znamená, že všichni postižení psi (vykazující známky kolapsu) mají dvě kopie zmutovaného genu, jednu od matky a jednu od otce. Oba rodiče postiženého psa jsou minimálně přenašeči, a tak se dostává kopie zmutovaného genu na všechny jejich potomky.
Postižení psi (E/E) přenášejí EIC na všechny své potomky a do chovu nepatří.
Přenašeči EIC (E/N) nevykazují příznaky kolapsu (a jeví se tak jako čistí, tedy N/N) a přenášejí zmutovanou kopii genu na přibližně polovinu svých potomků, proto je velmi důležité vědět stav EIC u druhého psa ze spojení.
Pokud je přenašeč spojený s čistým psem, žádné ze štěňat nebude postižené, ale polovina z nich budou přenašeči.
Pokud je přenašeč spojený s jiným přenašečem, polovina štěňat budou přenašeči, čtvrtina bude čistá a čtvrtina bude postižená.
Pokud je přenašeč spojený s postiženým psem, polovina štěňat budou přenašeči a polovina bude postižená.
Čistí psi (N/N) nemají EIC a nevykazují známky kolapsu.
