Valtice KV 2004

Ode dne, kdy jsem se na pražském letišti potkala s prezidentem klubu, Jaroslavem Zelingerem, až do dne, kdy mne při mém návratu zpět vyprovázela Karolína Šperková, byla pro mne každá vteřina v České republice zážitkem. Jak nádherný víkend, jak nádherná země a nádherní lidé žijí v České republice.

Show, která se uskutečnila v překrásném Valtickém zámku, skvěle podpořila přehlídku našeho krásného chovu. Byli jsme omámeni krásou slunečného dne a mírným raním vánkem, který se utišil okolo poledního. Zamilovala jsem si pohled na naše plemeno, majestátně se předvádějící na zeleném prostranství a bylo tomu tak i ve Valticích. Existuje něco krásnějšího než pohled na správně se pohybujícího se bobtajla, s hustým kožichem a plujícího přirozeně kruhem? Neposkočí vaše srdce radostí?

Chtěla bych touto cestou poděkovat za pozvání do poroty v této show. Zároveň bych velmi ráda vyjádřila své díky zejména Petře Spoustové, Karolíně a Jaroslavovi, kteří zajisté prošli těžkou přípravou, aby uskutečnili tak jedinečnou show. Mé díky patří Petře, která dokázala udržet kruh, tak hladce běžet, ale také Petřině sestře Kačce, která se výborně osvědčila v pozici Kruhové asistentky a pilně zapisovala ohromnou záplavu anglických slov, která jí byla cizí. Mé velké díky také patří klubovému velmistrovi, fotografovi Mikimu.

I přestože trvala show celý víkend, její organizace proběhla naprosto profesionálně a v poklidu a za to patří všem organizátorů velká gratulace. Když jsem slyšela o velkém úspěchu Euro-OES-Show v České republice, které jsem se bohužel nemohla zúčastnit, není divu, že ohlas byl tak velký, tím spíš,  když jsem viděla tak perfektní organizaci.

Nalezla jsem zde pár prvotřídních psů z velmi pěkného vrhu 39, ale stejně jako i u jiných show, i tento vrh byl smíchaný. K vidění zde byli psi z Rakouska, Chorvatska, Německa, Řecka, Maďarska, Slovinska a České republiky s jejími 6 očekávanými psy. Netradičně jsem zde objevila větší kvalitu u zástupců psů než fen. Všeobecně řečeno, hlavy psů byly dobré, s malými výjimkami, kde se projevila potřeba vyššího stopu. Téměř všichni měli dobré tlamy, kromě jediného, který by měl mít  trochu silnější čelist. Skusy byly také dobré, kromě dvou: jeden, jehož tlama se úplně nedovírala a jiný, který byl po předchozí nehodě. Oči byly většinou dobře pigmentovány. Barva očí se různě lišila, s vzácnými výjimkami, kteří měli nádhernou tmavou barvu očí, vyzařující ten nádherný výraz. Ostatní barvy očí byly odstupňované od světlé po ty, jejichž barva očí byla o trochu tmavší. Mezi těmi, jsme mohli zaznamenat i pár jedinců se stěnovýma očima. Uši byly na pár výjimek všeobecně malé, ačkoliv ne vždy ploché do strany hlavy. Přední linie, jak můžeme nalézt ve většině zemí, potřebují zlepšit u mnoha psů. Umístění ramen bylo pak příliš vzpřímené, což samozřejmě zabraňuje přední akci a mnohým psům tak chybí dobrý dosah krku. Hřbetní linie byly namixované, některé dobré a některé neexistující. Správná hřbetní linie je pro náš chov charakteristická. Kosti byly vesměs dobré. Někteří psi měli velmi slabé zadky a i přestože byli velmi dobří v konfirmaci, musely jim být strženy známky. Ocenila jsem 4 psy jako Velmi dobré a 4 jako Dobré, a to zejména proto, že měli slabé konce zadků. Bobtail musí mít velmi silný zadek, aby byl schopný s ním dobře hýbat. Na show bylo možné také vidět pouze pár jedinců s dobrou kvalitou srsti, které stály za obdiv. Mnoho fen bylo příliš velkých a dlouhých v bedrech; jedna byla dokonce až netypická v délce jejího těla. Měli bychom proto pamatovat, že naše plemeno by mělo být kompaktní. Ano, sice potřebujeme silná bedra, ale délka beder byla až příliš dlouhá v poměru celého těla psa. Někteří psi byli těžší a bylo to vidět zejména v jejich pohybu. Prosím nezaměňujte dobrou kondici psa s jeho tloušťkou.  Můžeme hovořit o šťastném středu mezi hubeným a tlustým psem, příliš těžký pes však není dobrou známkou zejména u mladých psů, zvážíme-li problémy s boky, kterými naše plemeno trpí.

I přes konstatování předešlých skutečností jsem měla to štěstí najít také psy s dobrými proporcemi mezi těmi nejlepšími. Tito psi měli dobrou kompatibilitu délky těla a zaoblení žeber, dobrou hřbetní linii, dobré kosti a velmi dobré zakřivení předku a zadku s velmi krásným pohybem krku.

Před tím než jsem cokoliv zmínila, jsem měla asi poznamenat, že jsem byla překvapena, že mnoho psů, které jsem prohlížela, vrčelo. Jednoduše řečeno, toto je v našem chovu nepřípustné. Nediskvalifikovala jsem je, ačkoliv nekousli, ale toto je věc, kterou je třeba opravdu pečlivě sledovat. Slyšela jsem také jednu rvačku mimo kruh. Toto chování nepatří k vlastnostem našeho plemena a mělo by být eliminováno z chovného programu.

Někteří psi byli opravdu krásně prezentování a představeni, ale je zde stále prostor pro zlepšení u mnoha vystavitelů. Opravdu stojí za to strávit čas pozorování zkušenějších vystavovatelů, jak pečují o svoje psy. Jestliže se pes nepohybuje v přímé linii, pak je pro porotce velmi těžké posoudit celkový pohyb a váš pes může strádat třeba jen díky špatné úpravě. A pamatujte, je velmi důležité, aby se pes pohyboval volně a mohl důkladně protáhnout krok. Psi, kteří jsou napjatí nemohou řádně protáhnout krok a dělají malé krůčky. Když se zamyslíte nad časem, který vystavovatel stráví přípravou na show, nemluvě o nákladech, myslím, že opravdu stojí za to si dát záležet na tréninku pohybu psa. Jednou z nejlepších věcí je pak předvedení bobtaila v partnerském vztahu s vámi a je právě na vás, jak umíte předvést a vyzdvihnout nejlepší kvality vašeho psa.

Každý pes má svoje individuální posouzení, takže věřím, že není nutné, abych zde popisovala každého do detailu. Nicméně uvádím zde psi, kteří mě opravdu zaujali:

Zamilovala jsem si zejména první dvě místa v kategorii „ Junior – pes“: 1.  Aryaka’s Callipous, syn BIS a 2. Argovian English Waltz at Kaynara. Oba jsou velmi slibní mladíci. Druhý v této třídě doplatil na jeho těžší váhu a i přestože se dobře pohyboval, jsem si jista, že by se pohyboval ještě lépe, kdyby byl lehčí. Jsou to dva velmi úchvatní psi, oba skvěle udržovaní a jsem si jista že o nich určitě ještě uslyšíme v budoucnu. Gratuluji jejich chovatelům.

Vítězové  „Psí třídy“ patří do velmi dobré třídy s pěti krásnými psi, které bychom v současné době jen těžko hledali. 1. místo, Nejlepší pes a BIS, Ch. Reata’s Cosmopolitan byl pro mne hvězdou celé show, jednoznačně v rozkvětu, nádherně udržovaný a velmi dobře pohybující se v kruhu a zároveň skvěle prezentován. Byl to zkrátka jeho den. 2. místo obsadil pes a Klubový vítěz Ch. Anthony od Chumbarku, který byl velice blízko, jeho pohyb byl pevný, bez chybného kladení končetin v kroku, sportovní a s excelentní kvalitou kožichu, nicméně by však potřeboval o trochu víc k dokreslení celého vzhledu. Jde o dva nádherné psy vedoucí opravdu dobrou „Vítěznou psí třídu“!.

Velice se mi líbili také  kompaktní vítězka kategorie „Štěně fenka“ , Enchant Wisecracker Bel, která velice snadno získala vítězství v této kategorii.
Třídu „Junior – fenka“ pak vyhrála nádherná fena Katie Scarlett Modrý kaňon, sportovní a s velice dobrou kvalitou kožichu na její věk.
Z kategorie „Open – fenka“ vyšla nejlépe Nejlepší fena a Reserve BIS, Agáta z Údolí štěsti. Zaujala mne v okamžiku, kdy vešla do kruhu, kompaktně a nádherně se pohybující. Přestože se jí měnil kožich, umístění jí vyhrála zejména její konstrukce těla a pohyb.
1. místo v kategorii „Vítězná třída fen“ vyhrála velmi známá fena Ch. Manrose Primadona, s opravdu nádhernou hlavou a s opravdu hustým kožichem. Opravdu oceňuji množství práce s přípravou tohoto kožichu a jeho excelentní prezentaci. Ačkoliv zvýšená váha trochu pokazila její pohyb v průběhu dne.
Líbila se mi také „Nejlepší veteránka - fena“, Aneta ze Stříbrné stráně, která se na svůj věk dobře pohybovala a její kožich byl prezentován v perfektní kvalitě.

Chtěla bych touto cestou požádat, aby všichni vystavovatelé brali moje ohodnocení sportovně. Atmosféra na této show byla skvělá a diváci ocenili každého vítěze potleskem. Diváci dokonce ocenili byť jednotlivý výstup zástupce v dané kategorii.

Za zmínku pak samozřejmě stojí kulturní události v průběhu víkendu! Večer před soutěží jsme byli pozváni k ochutnávce vína do nádherného vinného sklípku v blízké vesnici. Jak úžasně si vinař a jeho pomocník vyhráli s degustací malých dávek různých druhů vín. Bohužel se mi nepodařilo pořídit žádné fotografie z tohoto kouzelného večera, jelikož mi došla baterka ve fotoaparátu, za což se velice omlouvám!

Po ukončení show byla uspořádána gala večeře v nádherném hotelovém sklepení se stylovými masivními dřevěnými lavicemi a stoly. A jelikož je Slávek perfektní DJ, tak netrvalo dlouho a za chvíli všichni hosté stáli na nohou a tancovali až do hluboké noci. Ale pozor, my jsem nejen tancovali, ale také jsme se úžasně pobavili při vystoupení dámičky, ze které se vlastně ve finále vyklubal muž a my se smáli a tleskali a moc se nám to líbilo. Sice jsem jí nerozuměla ani slovo, ale tak nějak jsem pochopila, co asi říkal! Později jsem pak dostala nádhernou kytici rudých růží (okvětní lístky byly jako samet) a nádherné skleničky na víno z českého skla.  Jak možná víte, Česká republika je proslulá pro ruční výrobu nádherného skla.  Skleničky, které mi vybrala Petra, budou pro mně navždy pokladem. A mimo jiné určitě je použiji!

Bylo to tak krásné potkat nové přátele a vidět se po čase opět s těmi starými. Bylo hezké znovu vidět Joachima Pilze, jednoho z věrných podpůrců chovu, s jeho bezmezným nadšením a odvahou pro všechno možné. Znám už Joachima mnoho let, ale právě ve Valticích bylo úžasné se sním znovu setkat a popovídat si, abychom jeden druhého lépe poznali. Byla jsem také velmi ráda, že jsem měla příležitost potkat se s Petrou Spoustovou. Je skvělé mít někoho, kdo mluví stejným bobtailím jazykem jako já. Ráda jsem rovněž poznala Jaroslava, presidenta klubu, ale také milou a stále se smějící Karolínou, která mi dala mnou velice oceňovanou prohlídku jedním z nejkrásnějších měst – Prahou.
 
Bobtail Klube v České republice – DĚKUJI – jste úžasní!

Jilly Bennett (překlad V.Břízová)