Nedávno mi moje kamarádka rozčileně vyprávěla, že jí klub teriérů nevrátil vstupné za fenku, se kterou se nemohla zúčastnit klubové výstavy a jak je to od nich nezodpovědné se takto „napakovat“ na její úkor. A že ani v klubu už nebude, že je přeci nebude dotovat. Byla jsem upřímně v šoku. S podobnou neznalostí a kritikou psích klubů se setkávám často. Jenže až doteď jsem to považovala za lenost/ignoranci/ /lhostejnost/nezájem se o klub více zajímat. Ale moje kamarádka je rozumná a empatická, jen je psí nováček a vlastně neví, co se v klubu opravdu děje. Proto jsem se rozhodla o tom napsat i v rámci našeho Bobtail clubu – pohled na výstavu z opačné strany.
Chovatelský klub je nezisková organizace. Členové výboru klubu jsou buď dobrovolníci nebo jsou vyplacení klubem. Pokud mluvím za náš Bobtail club, tak se členům výboru neproplácí výdaje za telefonní hovory, za dopravu na výstavu, kde pak zdarma pracují pro klub, za ubytování před výstavou a o stovkách hodin práce pro klub ročně ani nemluvě. Prostě dělají zadarmo na všech frontách. Pracovníci ve výstavním kruhu navíc nesmí vystavovat psy, ono by to ani fyzicky nešlo, ale psy nesmí vystavovat ani jejich partneři či členové domácnosti. Nemusím zde připomínat, že v podmínkách pro uchovnění bobtaila je účast na dvou klubových výstavách.
Příprava na příští klubový víkend, tedy sobotní klubovou výstavu a nedělní speciální výstavu, začíná prakticky ve stejnou dobu, kdy končí výstava stávající. Členové výboru klubu si rozeberou do aut věci potřebné na výstavu. Pod pojmem „VĚCI“ si představte: objemné stany, krabice s potřebami do kruhu, psací stroj, krabice se zbylou tombolou, dřevěné značky pořadí, banner Bobtail clubu a další a další. Sepíše se, co je třeba doplnit na příští rok.
Ještě měsíc před Valtickou výstavou se už vybírá vhodný termín pro příští výstavu – nesmí se shodovat s datem některé z národních nebo mezinárodních výstav, zároveň musí být v tomto termínu volno v zámku Valtice a musí se obvolat hotely a penziony, zda mají pro toto období volnou kapacitu lůžek. O termín je nutno písemně zažádat u ČMKU, a to do 15.8 předešlého roku. Tento termín se nesmí v žádném případě propásnout, jinak by se výstava nemohla konat. Akce se musí řádně nahlásit na obecním úřadě města Valtice a také na veterinární správě.
Výbor klubu se sejde a navrhne rozhodčí. Aby si Valtický víkend udržel vysokou úroveň a vystavovatelé obdrželi posudky od znalců plemene, vybírají se rozhodčí – chovatelé či majitelé bobtailů - převážně ze země původu plemene. Rozhodčí se musí písemně oslovit, a pokud pozvání přijmou, tak se s nimi rovnou domluví podmínky, musí se pro ně zarezervovat ubytování a eventuálně i letenky. Na ČMKU je nutné včas zažádat o povolení rozhodčích.
V průběhu celého roku členové výboru kupují ceny do tomboly a ceny pro vítěze, samozřejmě za vlastní peníze. Dále se snaží sehnat sponzory. Toto je velice převelice těžké. Kdo by se také hrnul sponzorovat výstavu s účastí přibližně třiceti psů. V posledních letech předsedkyně klubu vždy jako zázrakem zajistí sponzory, kteří nám věnují krmení a ceny za 20-30tis kč. Nebýt tohoto a dalších darů, převážně od členů výboru, dostávali by vítězové jen posudek a podání ruky. A také to tak často v jiných klubech bývá. Takže velké díky firmám Super Zoo a Hunter, kteří jsou našimi sponzory již několik let.
Musí se domluvit detaily pronájmu prostorů pro výstavu, zapůjčení stolů a lavic. Musí se zajistit společenský večer – opět mnoho telefonátů a korespondence, aby byla nabídka jídel zajímavá a členové klubu a vystavovatelé spokojení.
Musí se připravit propozice a přihlášky, v češtině i v angličtině. Informace jsou na webových stránkách klubu i na FB stránce klubu. Na FB se výstava periodicky připomíná. Rozesílají se e-maily členům klubu i zahraničním vystavovatelům. A pak začnou chodit přihlášky, e-maily s dotazy na ubytování, dopravu, výstavu, parkování. Po uzávěrce je nutné sestavit výstavní katalogy a dodat podklady do tiskárny. Vytisknuté katalogy musí někdo vyzvednout.
Sponzorské dary dorazí na adresu některého z členů výboru. Vše se musí dobře zorganizovat, aby všechny zásilky dorazily včas. Objemné dary jako pytle s granulemi je třeba doručit přímo do Valtic, tedy domluvit s některým z hotelů či penzionů, že nám to tam mohou převzít a uskladnit těsně před výstavou. Do poslední chvíle jsou to nervy, zda vše dorazí tak, jak se sjednalo. V minulosti se stalo, že zboží omylem dorazilo jinam, dorazila jen část nebo se zásilka zpozdila.
Mezi tím se s rozhodčími komunikuje a upřesňuje, kdy a kde a kdo je vyzvedne a dopraví do Valtic. Je potřeba, aby se o rozhodčí pak někdo postaral - doprovodil je na večeři, ujistil se, že mají vše potřebné, aby byli v den D odpočatí a příjemně naladění.
Do Valtic se jede již ve čtvrtek, aby se vše stihlo připravit. Nebýt všech věcí, které jsou potřeba do Valtic dopravit, mohly by členové výboru jet pohodlně dvěma auty. Takto ale musí jet čtyři plně naložená auta. Benzín si samozřejmě platí členové výboru ze svého. Nebýt všeho zařizování, mohli by členové výboru přijet v pátek nebo dokonce v sobotu ráno a ušetřit tak peníze za ubytování. Jenže to nejde. Všechny dovezené věci se musí vyložit a nanosit do místnosti na valtickém zámku. Pak se jede zpět do hotelu, aby se vyzvedly pytle a ceny pro vítěze, tedy opět nošení, nakládání, vykládání a nošení. Pak se členové výboru sejdou na jednom z pokojů a musí se připravit desky a čísla pro vystavovatele na obě výstavy. Musí se připravit tašky pro účastníky výstav – do nich se dávají výstavní katalogy a dárky. To se vše opět veze na místo výstavy.
V den výstavy si musí členové výboru přivstat, aby mohli nanosit lavice, stoly a již zmíněné věci na místo konání výstavy. Musí se donést a postavit stany. Zde je ještě třeba upozornit na to, že členové našeho výboru jsou vlastně jen ženy. Pokud si předem nedomluvíme pomocníky z řad rodinných příslušníků, tak to taháme všechno samy. Někdy se proto k nošení přidají i přihlížející rozhodčí, což je od nich sice milé, ale pro klub to rozhodně dobrá vizitka není. Místo toho, aby si užili výstavy pohodovým pozorováním psů a povídáním si se známými, musí si členové výboru, kteří nevystavují, rozdělit funkce v kruhu: zapisovatelka, vedoucí kruhu, pomocník v kruhu. K tomu musí někdo nafotit vítěze všech tříd a závěrečné soutěže a minimálně tři lidi se celou sobotu věnují tombole neboli lístečkové.
Času je dost, ale zároveň vše musí probíhat hladce a bez zbytečných prodlev.
Po výstavě se musí stany složit a spolu s lavicemi, stoly a krabicemi propriet donést do místnosti k tomu určené. Někdo musí doprovodit rozhodčí na oběd a doprovodit je na hotel. Čas rychle utíká a blíží se doba společenského večeru. Mnohdy nezbude čas ani na rychlou sprchu. Členové výboru musí být na místě jako první a ohlídat, aby i tato část víkendu proběhla bez chybičky. Přestože ráno vstáváme opět brzy, někdo musí na akci zůstat až do konce, aby se ujistil, že všichni řádně zaplatili, nikdo nic nerozbil a nikdo nic nezapomněl.
V neděli se vše opakuje nanovo: nošení těžkých stolů a lavic, cen pro vítěze, stavění nepoddajných stanů… celodenní práce v kruhu. Gratulace vítězům a víkend je za námi.
Vlastně ještě ne: musíme nanosit půjčené věci zpět do zámecké místnosti a klubové věci do aut. Rychlý oběd a jede se domu. Odpočívat? Ale kdepak. Musí se zpracovat výsledky a vložit na webové stránky, musí se zpracovat fotky a vložit na web, musí se vybrat a zpracovat fotky pro sponzory, fotky pro Valtický zámek. Musí se podat hlášení o průběhu výstavy na ČMKU a dodat kompletní výsledky.
A můžeme začít připravovat další výstavu a doufat, že příště se výstavy zúčastní více psů a hlavně více členů NAŠEHO klubu. Vždyť valtický víkend není jen o výstavě, je to o setkání bobtailářů, je to o podpoře plemene i našeho klubu. Často slýchám „my už na klubovku jít se psem nepotřebujeme“. Účastí na klubovce se přeci chci pochlubit, že mám také hezkého bobtaila, že i u nás v ČR máme kvalitní jedince. A na druhou stranu dostat hezký posudek od mezinárodně uznávaného rozhodčího, to snad také potěší. A jako bonus máme pak pohodový společenský večer.
Jsme šťastní, že se Valtického víkendu účastní mnoho vystavovatelů ze zahraničí, kteří si přijedou zasoutěžit a vrací se každý rok, aby se setkali s kamarády a pobavili se.
A tak doufám, že se příští rok sejdeme v hojném počtu a víkend si pěkně užijeme.
Karolina Morrison
